Sůl dostala již ve starověku přezdívku bílé zlato, protože byla tenkrát velice drahá. Nejen vzácnost této životně nutné suroviny, nýbrž také i nebezpečnost při jejím dobývání dělala sůl vzácnou, jako bylo zlato.
Carl Christian Ochsenius (*1830 v Kasselu, †1906 v Marburgu na Lahnu) byl geolog a pracoval od r. 1857 do r. 1869 jako ředitel dolu. Od r. 1871 byl profesorem na universitě Marburgu a v r. 1877 formuloval známou teorii mělčin jako vznik solných ložisek.
Dánská kouřová sůl (Dänish Smoked Salt) vzniká uzením bukovým dřevem za chladu při 160-ti hodinovém procesu.
Nesprávné označení pro sůl bez obsahu sodíku používanou jako náhrada za kuchyňskou sůl při dietě nebo při potížích s vysokým krevním tlakem. Dietní sůl je dle chemického hlediska chlorid draselný, normální kuchyňská sůl se skládá z chloridu sodného.
Dunaliella salina je řasa, která roste v solných zahradách a zbarvuje Fleur de Sel nebo mořskou sůl do růžova.
Speciální jedlá sůl obohacená dusitanem sodným vhodná pro nakládání masa. Nakládání patří k nejstaršímu konzervačnímu postupu.
Elektrolýza je fyzikálně-chemický jev, způsobený průchodem elektrického proudu kapalinou (elektrolytem), při kterém dochází k chemickým změnám na elektrodách. Elektrolytem může být vodný roztok chloridu sodného NaCl (kuchyňská sůl), jenž je disociován na kladné ionty sodíku Na+ a záporné ionty chloru Cl−.
Zvláště čistý chlorid sodný je důležitou surovinou ve farmaceutickém průmyslu, ze které se například vyrábí infůze a dialyzační roztoky.
Výraz pocházející z francouzštiny znamenjící solnou květinu nebo také královnu soli. Fleur de Sel vzniká při zvláštních povětrnostních podmínkách na hladině mořské solanky. Fleur de Sel je křupavá a má vysokou zbytkovou vlhkost.
Španělsky výraz pro solnou květinu (Fleur de Sel).
Flos Salis pochází z latiny a znamená něco jako "nejlepší sůl". Římský přírodovědec Plinius starší (1. stol. po. Kristovi) vypráví v jedné své přírodovědecké knize "Naturalis Historiae" na 38 stranách o mořské soli a jejím významu v římské kultuře. Flos Salis označuje, stejně tak jako dnes, známou Fleur de Sel.
Tradiční hornický pozdrav pocházející z konce 16. století. Vyjadřuje naději nálezu rudného ložiska (rudné žíly), neboť v oné době bylo značně nejisté, zda práce horníků bude vůbec korunována úspěchem a zaplacena. Kromě toho je tento pozdrav spojen s přáním, aby se všichni hornicí po pracovní směně vrátili z dolu ke svým rodinám celí a zdraví.
Název je složený z řeckých slov halos – slaný a lithos – kámen a je označením pro nerost s českým názvem kamenná sůl (dle chemického složení NaCl – chlorid sodný). Halit patří do třídy krychlový minerálů a řadí se mezi jednoduché halogenidy. Halit nalezneme ve střední Evropě převážně v Berchtesgadenu, Reichenhallu, Hallu in Tirol nebo Hallstattu.
Hickorysalt je mořská sůl vyuzená dřevem ořešáku. Hickorysalt je typická pro americkou kuchyni, ve které bývá často používaná a výborně se hodí pro grilování.
Hořká sůl, správně magnesiumsulfát-heptahydrát, má všeobecně se solí jen málo společného. Hořká sůl se používá jako rostlinné hnojivo. Své jméno si získalo díky své hořké chuti. Magnesiumsulfát-heptahydrát vzniká na zdech vápencových jeskyní nebo v blízkosti vulkanických zdrojů. Lékařsky působí hořká sůl projímavě a příležitostně bývá používána při redukčních dietách.
Chlorid sodný je chemické označení pro sůl.
Jedlá sůl označuje chlorid sodný nebo také kuchyňskou sůl, která je přijímána prostřednictvím potravy.
Justus Liebig, od r. 1845: von Liebig (*1803 v Darmstadtu, †1873 v Mnichově), byl německý chemik. Je označován jako spoluzakladatel organické chemie (Teorie o uspořádání a vlastnosti sloučeniny uhlíku). V roce1840 objevil minerální hnojivo a prokázal podporující působení dusíku, fosforečnanu a draslíku pro růst rostlin. Jemu byl připsán citát: "Nejvzácnější ze všech drahokamů je sůl, neboť bez soli není život."
Kamenná sůl je nerost s vysokým podílem chloridu sodného (až 99%) a doprovodných minerálů, převážně anhydrid (síran vápenatý). Kamenná sůl vznikla před miliony lety díky vyschnutí moře. Dobývání kamenné soli se provádí většinou hornickou těžbou.
Jako kavernu označujeme velký, uměle vytvořený dutý prostor v podzemí. Kaverny, které při procesu těžby louhováním vznikly, jsou díky hutnosti solné skály vhodné k podzemnímu skladování ropy a zemního plynu.
Kouřová sůl je sůl s vůní a chutí, která se podobá uzené šunce.
Obecně vytváření pravidelné struktury - je to druh fázové přeměny, při které dochází k pravidelnému uspořádání částic do krystalové mříže.
Jiný název pro chlorid sodný.
Metoda kontrolované těžby, při které se vtlačuje vrtným otvorem sladká voda do solného ložiska, aby zde byla sůl rozpuštěna a zároveň, aby se již nasycená solanka vytlačila.
Lousse à Fleur de Sel označuje dřevěnou lopatu, se kterou dělník (Paludier) sbírá solné květiny (Fleur de Sel) z vodní hladiny v solných zahradách.
Mořská sůl pocházející z Anglie, známá pro svůj neobvyklý tvar krystalů (tvar pyramidy).
Mořská sůl se získává odpařováním z mořské vody v salinách s mořskou vodou, tzv. solných zahradách. Při krystalizaci hraje velkou roli slunce a vítr. Mořská sůl obsahuje vedle chloridu sodného řadu minerálů a stopových prvků jako jsou hořčík, draslík, vápník nebo mangan.
Označení z francouzštiny pro dělníka pracujícího v salině.
PDV (Pure Dried Vacuum salt) označuje velmi čistou solivarskou sůl, nejčastěji používanou ve farmaceutickém průmyslu.
Sohle označuje dno dolu při hornické těžbě soli.
Podzemní nebo hlubinou těžbou se označuje dobývání ložisek v podzemí (oproti povrchové těžbě). Ložiska jsou dobývány přes šachty nebo štoly.
„Tvrdou vodou“ označujeme vodu s příliš vysokou koncentrací rozpuštěných iontů vápníku a magnézia. „Tvrdá voda" způsobuje rušivé vápenaté usazeniny. Ve změkčovacím zařízení se ionty vápníku a magnézia vymění za ionty sodíku. Tento proces nazýváme „výměnou iontů“.
Jádro měniče iontů tvoří nádoba naplněná milióny nepatrných perel z umělé pryskyřice. Ty zachycují ionty vytvářející tvrdost z vody a nahrazují je ionty sodíku, které v sobě obsahují. Perly je nutné pravidelně regenerovat, tzn. zbavit je nashromážděných iontů vápníku a magnézia a tyto nahradit ionty sodíku. To se provádí tak, že se perly properou v koncentrovaném roztoku soli. Tento proces se označuje jako regenerace, která speciálním produktům propůjčuje svůj název.
Jiný název pro posypovou sůl.
Německý výraz "Salär", stejně jako "Salaire" francouzsky, "Salary" anglicky, "Salario" španělsky apod. pochází z latiny a je synonymem pro „odměnu za práci“. Ve starověku byla sůl nesmírně cenná a vojáci dostávali tzv. Salarium, aby si mohli sůl koupit.
Salina je umělá nebo přirozená nádrž sloužící k získávání soli odpařováním mořské vody. Může být takto též označován solivar na varnou sůl.
Zařízení, ve kterém se přírodním odpařováním vody získává z mořské vody sůl. Salina bývá označována jako solná zahrada a sůl se zde sklízí. Skládá se z velkého množství nádrží (pánví), které jsou naplněny mořskou vodou.
Salzmutter je přírodní zbytková vlhkost, která v soli zůstává při jejím získávání z mořské vody. Zachování a podíl Salzmutter hraje důležitou roli především při získávání Fleur de Sel.
Francouzsky "šedá sůl" se sklízí ze dna solných zahrad, kdy zbytky zeminy dodávají mořské soli šedivý nádech.
Největší vyschlé solné jezero na světě se nachází v Bolívii ve výšce 3700 m n.m.. Voda v období dešťů promění dno jezera v solné zrcadlo - Sel Miroir.
Smoked Salt je anglické vyjádření pro uzenou mořskou sůl.
Solný roztok, který obsahuje přibližně 310 g soli v jednom litru vody. Tento může být původem přírodní nebo umělý.
Solivarská sůl vzniká v solivarech rekrystalizací solanky (odpařováním vody ze solného roztoku - solanky) .
Solná květina je český výraz pro Fleur de Sel. Solné květiny vznikají na vodní hladině v solných zahradách při určitých povětrnostních podmínkách. Solné květiny ručně sbírá dělník v salině "Paludier" dřevěnou lopatou z hladiny nádrže a následně je usuší. Solné květiny jsou křupavé a mají jemnější chuť než běžná sůl.
Jiný název pro salinu s mořskou vodou.
Označení pro solné ložisko. Solná ložiska nebyla ukládána vodorovně, nýbrž jsou tektonickými silami posunuta.
Název pro velké solné ložisko ve tvaru houby.
Tablety vyrobené za kontrolovaných podmínek vysokotlakým lisováním jedlé soli. Jsou určené k regeneraci náplně ve změkčovacím zařízení.
Teorií mělčin vysvětluje geolog Carl Christian Ochsenius (*1830 Kassel, †1906 Marburg an der Lahn) vznik ložisek kamenné soli: V době kamenné - asi před 230 miliony let - byla velká část střední Evropy a jiné regiony pokryty vnitrozemním mořem. Otevřený oceán byl dalekosáhle oddělen mělkými průlivy - mělčinami. Díky silnému slunečnímu záření - tenkrát převládalo na těchto územích horké, suché klima - byla jako v jedné obrovské varné pánvi voda odpařena a ve vodě rozpuštěné minerály postupně vykrystalizovaly (uhličitany, sírany a chloridy). Tak vznikly více jak stometrové mohutné usazeniny - dnešní solná ložiska.
Jiný název pro solivarskou sůl.
Vlhčená sůl je solankou navlhčená posypová sůl. Tím se docílí mnohem lepší účinnost posypové soli při malém množství použitého materiálu.